WEBOVÉ STRÁNKY MUSELY BÝT Z TECHNICKÝCH DŮVODŮ PŘEMÍSTĚNY NA: www.se3.estranky.cz

BEAUTY RED  z Lukavické spojky    * 13.2. 2013

 

Matka: BERENICA QUEEN NONSTOP

(ČlpIS/14873,18.1.2007,63cm,DKK 0/0, Ch.ČR,res.CACIB,CAC,2x res.CAC,Oblastní vítěz, ZV I.C.(225/4),PZ I.C.(264/4),SZVP I.C.(86 b),LZ I.C.(237 b),BZ II.C.(100 b),VZ III c.(400/4)-VÍTĚZ VODY

Majitel: Věra Kaslová Dolní Lukavice

Chov. stanice: Z Lukavické spojky

 

Otec: ATYLA WARRIOR MAHAGONY PAW

(Člp – IS/15037,26.12.2007, 68 cm, DKK 0/0, Jun.CH.ČR.,BOB, 3x CAJC,1x CAC,Vítěz Prahy, ZV CACT (225/4)PZ I c.(289/4)

Majitel: Romana Kšírová Praha

Chov. stanice: Mahagony Paw

V současné době poslední potomci legendární CHS NONSTOP.

--------------------

Koho by napadlo druhý den poté, co ztratí svého miláčka, uvažovat o novém psíkovi? Mohly klidně přijít myšlenky plné uklidnění – teď už se nebudu strachovat, že Barču něco přejede, že ji v lese zastřelí myslivec, že se jí znovu někde po těle vyvalí nádor…

Jenže… Najednou bylo ticho. Bolest. Prázdno v hlavě i srdci. Co s tím? Jediné, co může trochu zmírnit bolest a smutek, je další zvířátko.

To, že se nám ve velmi brzké době ozvali Kaslovi z jižního Plzeňska, může být náhoda, ale také nemusí… Přišla zpráva, ve které stálo: „Máme také fenku Báru a ta má teď malá štěňátka. Kdybyste měli zájem, fenečka je volná. Za necelý měsíc k odběru.“ Hlava začala pracovat a srdce pumpovat. Když jsem viděla fotku psí maminky, bylo jasno. Byla to věrná kopie naší holčičky. Berte to, jak chcete, ale pro mě to byl signál, kterým Barča říkala, ať po ní nesmutníme, že nám pošle za sebe malou léčitelku.

 

... 29. březen 2013:  Tak jsem tady!

Všechno se seběhlo hrozně rychle. A najednou tu byl den „D“. Výběr nechal páníček na pejscích. První, která mu přiťapkala k nohám, byla BEAUTY RED. Očekávala jsem, že po příjezdu uvidím vystrašenou schoulenou a bezradnou kuličku, která přemýšlí, co se s ní stalo. Omyl…. Přivítala se mnou, jako bychom se znaly týdny. A hned začalo představení. Prozkoumat nové obydlí, potěšit se spoustou připravených hraček, páníčkům předvést ostrost svých zoubků při hře a hlavně – pořádně se napapat.

Poté, co jsme chovatelům poslali první raport a dostali krásnou odpověď „Moooooc děkujeme, slzy se koulí po tvářích, ale je to tak v pořádku....jsou to slzy štěstí. Mějte se rádi !!! Ať je vám všem s Beautynkou krásně“, jsme se ubezpečili, že naše rozhodnutí hned pořídit nového pejska bylo správné.

 

... Střípky z prvního týdne:

První noc dopadla na jedničku. Vzbudila se asi třikrát, z toho dvakrát byla vyspalá a chtěla si hrát, jednou čůrat. Buď spala ve své bedýnce nebo si lehla páníčkovi do podpaždí (umístil si matraci k posteli vedle jejího pelíšku). Má dobré srdce – v noci se jí asi zdálo, že páníčkovi musí být zima, tak přitáhla z chodby běhoun a přiložila páníčkovi na obličej.

Dobré zjištění je, že si umí hrát sama. Pokud v blízkosti není někdo, komu by se dalo perforovat ucho nebo v obličeji dělat ladné křivky drápkem, vystačí si s hračkami, které má nasulcované pod stolem. Ten povýšila na boudu.

Druhý den zjistila, že venku na ni čeká velký svět. Jak se dostane z dosahu rukou, je nepolapitelná. Trhá drny a hrabe myšičky, jak dospělák. A taky do papuly bere všechno, co najde – listí, klacíky a když se zadaří, tak i kamínky.  Když nechce domů, vleze si pod auto, protože ví, že odtud ji nikdo nevyšťourá.

Začínají se rýsovat shodné rysy s Barunkou:

1. Samostatná jednotka: když chce mít klid, strčí hlavu do bačkory. Tím říká: „Teď mi všichni vlezte na záda.“ Když naopak vyžaduje „action“, neváhá použít varovného štěkotu.
2. Blažeností se tetelí, je-li středem pozornosti. Je to narcisek. Všem přihlížejícím a ji obdivujícím předvádí všechno, co se zrovna naučila nebo ji prostě jen tak napadne. Patří sem i focení. Prvních pár snímků nevěděla, co se děje, ale pochopila, že ta mašinka ji sleduje. Pěstuje si Pavlovův reflex – vidí foťák a šteluje se. Navíc se ráda přetahuje s fotografem o poutko na aparátu. V tomto případě moc fotek nevzniká.
3. Stejně jako Barča ani Beauty při vykonání potřeby zbytečně neztrácí čas. Když čůrá, tak za pochodu. K tomu ještě stačí čmuchat kolem.
4. Určitě bude používat Barčulky lest na zraněnou. Pokud se nám Beauty nějakou lstí podaří lapit a ze zahrady odnést domů, naštve se. A řve za dveřmi, jak když ji na nože berou.
5. Oblíbenost v pojídání plátkových sýrů zdědila také. Plátek německého sýru zbodne neuvěřitelnou rychlostí (což se dá docela dobře pochopit, bývají kvalitní).
6. Když se nachýlil čas jít na kutě, Barunka se prostě sebrala a odkráčela do ložnice. Když dvounožec nešel, vrátila se, postavila mezi dveře a káravým pohledem pobízela. Většinou to dopadlo tak, že se vypnula televize, počítač a šlo se… Beauty se stejného systému drží už po týdnu pobytu v novém domově.

 

Jeden rozdíl (zatím) mezi nimi ale je. Beauty je všežrout. Když jsme si tehdy přivezli domů ji, lednice byla k prasknutí od jogurtů a Lipánků. Zásoby piškot by se daly počítat snad na kila. Barča si ničeho z toho ani nevšimla, takže několik týdnů jsme měli hody z mléčných výrobků zajídané dětskou stravou… Beauty se vrhá jak na jogurt, tak na piškoty, i na granule.

Stává se z ní zámecká paní… To není vtip, byť se to právě na 1.apríla stalo. Má k dispozici několik pokojů, které pravidelně obhlíží a přenáší do a z nich své hračky. Jedině do kuchyně se jí nechce. Podezříváme ji z toho, že ví, pro koho je dřevěná ohrádka pro případ nouze připravená. Pro neposlušnou Beutynku. Taky zkouší postřeh – rozběhne se a s krokodýlí pusou zaútočí. Dostala na žužlání pařátek. Nosí ho místo dudlíku všude a přenáší s nějakou zákonitostí, kterou si sama vytvořila, jako by měla woodoo.

Čtvrtý den doma… a vychytralost Bambule (právě dostala tuhle přezdívku) nabírá obrátky. Páníček popisuje situaci: „Našel jsem na podlaze loužičku a šel ji mopem otřít. To ji zaujalo. Mop jí moc líbil. Protože jsem jí k tomu místu nepustil, sledovala, co s mopem dělám a kam jdu. Šel jsem do chodby vymáchat jej v kýblu. Aha, svitlo jí. Takže tak..... A vyčůrala se vedle kýblu, abych ho musel znovu použít a ona mohla chytat cancourky. Jak vidí mop, vesele se zasměje a vycinkne malou loužičku. Jen proto, aby si mohla pohrát.“ Jak jsme se dozvěděli, má to v genech. Její maminka prý taky byla akční a učenlivá, když se šlo zametat.

Aniž bychom o to usilovali, naučila se během chvíle sedat. Jak vidí pamlsek v ruce a zjistí, že ho nedostane jen tak, způsobně si sedne a upřeně kouká. Takže teď si sedá před každým, i před patníkem a za jakýchkoliv okolností, jen aby se dočkala odměny. Takže od teď předvádí baletní figury – sed vzpřímený, okatý.

I následující noc přetrvávalo několik vzdušných leteckých útoků na páníčka, ale už vydržela nečůrat až do rána a nechala si to na ven. Produkci bobečků umístila na malý kobereček, takže údržba je pohodová. Zahrada – napřed samozřejmě zběsilé pobíhání. Kamínky upadly v zapomnění, ale hned se jí vybavil fígl s posazením se do pozoru. Má dobrou paměť. Zatím pohrdá kuřecím s kolínky a vývarem, upřednostňuje granulky, sýr a jogurt. Aby z ní nevyrostl vegetarián….

Letmé poznámky do deníčku ze čtvrtka 4.dubna 2013 sepisované páníčkem: stupňuje letecké i frontální útoky za použítí čelistí. Miluje pamlsky Rodea. Venku dělá malou i velkou potřebu, kamínky opět zůstaly k naší radosti bez povšimnutí. Občas je na chvíli odstěhována do „děcáku“ o patro výš (rozumí se tím do patra na hlídání k rodičům). V noci v pohodě. Je to samostatná jednotka. Jakmile přesuneme cirkus, soustředí se na systém v ložnici. Miluje ten prostorový pořádek. Spí v nohách a když usnu, přesune se mi k hlavě a lehne na ruku. Občas mi z pěti cm kouká do očí, jestli jsem vzhůru a může zaútočit. Když ne, nechá mne. Mívá škytavku - to ze zlobení. Když si chce hrát, lehne si k prahu a tahá za třásně koberečku. A tak si vystačí. Čůrat chodí do koupelny a kakat na kobereček, což je super, protože se to lehce vynese.

Návštěva u paní doktorky: v čekárně kňučela, bála se skamarádit s o dost větším štěnětem vedle ní. V ordinaci již bez show. Je odčervená a má ostříhané drápky. Ty černé flíčky na bříšku, které nám hned po příjezdu připadaly jako špína z cesty, jsou projevem kožním, jakýmsi psím akné. Aktuální váha našeho Budulínka je: 4,4kg.

 

… Střípky z období od 6. do 11.dubna 2013:

Svým projevem se od Barunky, která sotva otevřela oko, už řádila, liší. Když spí, tak spí. Dělá mrtvolku. Není k probuzení. Je apatická úplně ke všemu. Trvá jí delší dobu, než se „zahřeje“. Ale potom to jede… Ráno se probouzí rychleji a hrát si chce už od půl sedmé.

Pokud má radost, nahlas kvíká. Stejně jako Barča už reaguje na prozvonění mobilu – spojila si to s příchodem paničky z práce a tím i veselého uvítacího obřadu na zahradě. To ji probere i z tvrdého spánku. Ochutnala pivo – prst namočený do pěny se zájmem olízla, odstrčila stranou a hlavu zabořila rovnou do skleničky.

Martýrium při mytí prdelky a zadních stehýnek. Vztekala se, řvala, jak když ji někdo trhá nohy. Uražená si lehla do rohu gauče a na dálku házela blesky. Konstatujeme, že je při běhu neustále rychlejší a rychlejší. Pomalu se podle ní dají řídit hodinky – kolem deváté večerní nekompromisně vyžaduje odchod do ložnice.

8.4.: dostala obojek. To bylo divadlo! Na řadu přišlo očekávané vztekání. Nervák. Vrčela, bublala, snažila si ho všemožně svléknout. Za zahradě vydržela ve sluníčku v poctivém tempu pobíhat přes hodinu. Ráda se popelí. Doslova – popelu vysypaném na záhony. Po zahradě chodí jak šafář. Stylem „Uniklo mi snad něco?“

Když nechce být rušená, hlasitě mlaská. Další shodný projev s Barčou.

Páníček jí připravil pyramidu z polštářků tak, aby bez úhony mohla na gauč. Stoupá po ní důležitě a přehlíživě jako Kleopatra a tak se také na svém trůně usadí. Má skvělýpřehled.

9.4.: Ranní rozcvička v podání páníčka: „Zjistila nepříjemnou věc - že pod peřinou jsou holá perka, do kterých se dá kousat. Vypadá to takto:Vyndám ponožky a jdu do koupelny. Po cestě mne kouše do holého nártu. Chci si vzít vysoké bačkory. Jednu odnese neznámo kam. Běhám v jedné, do druhé nohy mne kouše. Najdu bačkoru, chci si navléci ponožku. Druhou mi ukradne, odnese neznámo kam. Navlékám si ji, stojím na jedné noze, do které mne kouše. Sháním druhou, na kousanou nohu se snažím navléct tu jedinou bačkoru. Stojím na druhé, do první mne kouše, atd. atd.“

A pokračuje: „Manéž Beauty Zrzavé - tak se dá nazvat její večerní vystoupení. V trůním sále si nosila, tedy spíše předvolávala na trůn postupně všechny plyšáky. Chvilku s nimi vedla jakési procesy a pak je házela zpět na zem. Ráno jsem hledal loužičku a bobíky. Loužičku jsem našel sernzoricky, tedy nášlapem. Kakání nebylo. Tak jsem ji vyhnal ven do deště. Namířila si to k plotu a přivolala dělníky, za kterými se chtěla protáhnout.

Dobrá zpráva - nevešla se - tedy asi by vešla, ale netroufla si.

Místo kakání předváděla na zahradě sedy vzorné - strnulé. Čekala pamlsek. Pak jsem uklízek chodbu a zjistil, že pod hračkami jsou bobíky, resp. že na bobíky natahala hračky, aby jí nerozrušovaly. Je to estét.

Také jsem zjistil, že jíst budu nejspíš v koupelně. Tropí neskutečně útočné prvky na jakýkoliv talíř a míchaná vejce lítala po obýváku. Útočí i po česneku.

Její způsob stravování vypadá takto – pobere škrholku, sedne na trůn a zajímá se o dění okolo. Sežvýká a jde pro další. Poté znova. Má takový nekončící raut.“

Beauty se zase o kousek více zkouší profilovat jako individuum. Už se musí ve své dominanci krotit. Docela na to slyší. Ustoupí, ale po chvíli to zase zkouší.

 

… Střípky z období 12. do 30.dubna 2013

Beauty je oproti Barunce všežravec. Podniká zběsilé útoky na všechno, co si člověk dává k ústům. Jak páníček trefně označil, začíná období veselých destrukcí. Jedna jako příklad: „Vlezl jsem do postele, vzal si s sebou stopičku vína a mističku pudinku. Notebook jsem odložil na postel, na nové matrace. Bea cítila ten pudink s vaječným likérem a podnikala na mne útok. Asi desetkrát jsem to před ní schoval, nakonec nedojedl. Drkla mi do ruky se stopičkou.. a víno ukáplo na fungl novou matraci.“ Maso jí také není nepříjemné: „Udělal jsem si Hackfleisch – würzig. Recept z německých serverrů. Byl jsem nadšen. Ona na také. Agresivně se sápala, takže jsem jí šel naporcovat sýrek. Když jsem se vrátil, seděla vzorně na mé židli. Pacičky na tastatuře a čumáček v talíři.

13.dubna:

Beauty oslavila 2 měsíce… Poprvé zdolala kamenné schody ze zahrady na terasu. Hrdě se po ní procházela jako šafář a radovala se, že si podrobila další území.

Sluníčko a teplo způsoují, že ji ze zahrady nedostane nikdo. S malými přestávkami lítá stylem podobným akci jack-russella do 9 večer. Se stoprocentním úspěchem likviduje na záhonech zbytky loňské úrody. Stále něco žužlá v papulce – klacíky, drny, trávu.

16.dubna:

Páníček se vrátil po dvouhodinové „zdravotní“ vycházce. „Prohlížím si fotografie Beutynky s plyšáky. Jsem přesvědčen, a lituji, že se té branži nemohu věnovat, neb mne vždy přitahovala, že kreativci z reklamek by toto mimořádně vítali. Louka s plyšáky vypadá jako nekonečný ráj pro pejsky, kde plyšáci jsou všude, kam psí oko dohlédne. Bea byla neskutečně zlatá. Tvrdě spala, takže jsem odešel inkognito. Ale stačilo strčit klíč do zámku a vítala mne jako ten nejvěrnější kamarád. Teď mne moooooc kouše. Jak jsem se vrátil, chtěla se pochlubit. Že je velká. Že hlídala. Že vše zvládá. Že je na ní spoleh. Ale že trvá na dlouhém a poněkud drsném hraní….

18.dubna:

Máme muzikálně nadaného psíka. Z toho velkého množství hraček si večer s oblibou hraje s gumovými pískacími hračkami. Předvádí sólo na delfína a chobotnici. Vydrží radostí pobíhat i 20 minut po bytě a kvílející gumáky skousávat, aby bez ustání vydávali libý zvuk. Večerní angažmá tím neskončilo. O tom páníček: „Převrhla na mne kolo. Mám rozpáranou nohu pod kolenem. Při čištění rány doprovázela medicinský úkon veselým vřeštěním a zjevně se velmi bavila. To nejlepší ale teprve přišlo, když jsem zalehl. Skočila mi na obličej a perforovala nosní přepážku zevnitř. Byla to mistrnná trefa. Vypadám, jak ten zpěvák z Tokyo Hotel. Stačí jen si dát kroužek do nosu. Krve bylo jako z vola. Mým hemoglobinem by mohli dobarvovat rajčata.“

„Ráno se vesele šmrdolila a hup na novou matraci - opět se do ní vyčůrala. A bylo po spánku - prát, sušit, atd. Vyrazili jsme k doktorce na očkování. Nechala si bez přetahování dát obojek a připnout na vodítko. Vše klaplo. Nelíbilo se jí v čekárně. A také, když doktorka vypisovala doklady. To kvičela. Péče se jí ale líbila. Injekce jí zjevně nevadila.“

Rozpozná směr, kterým přichází panička z práce, takže od doktorky chtěla nutně po chodníku. „Mámě“ naproti. Moc se jí nelíbilo, že panička musí dodržovat pracovní dobu a pár hodin si na ni musí ještě počkat. Odhalili jsme další shodnou vlastnost s Barunkou. Umanutě si ukazuje hlavičkou směrem, kterým chce bezpodmínečně jít. Při čištění pipky se u Beutynky dostavují návaly vzteku. Agresivně jde po ruce, která jí namáčí bříško. Vodu na svém tělíčku zatím nemá ráda.

Hodně reaguje na hlasité bouchání a nepříjemné zvuky. Lekla se rány při klepání koberců a utekla. Našla se po dlouhé chvíli skrčená v rohu zahrady. Nereagovala na volání, chvíli se dokonce bála páníčka, protože on byl strůjcem onoho ohavného zvuku.

Brzy přišla další lekce. Odnaučování bát se sekačky. Zkoušku zvládla, ale byla přilepená u člověka a za zády koukala na tu umělou uřvanou potvoru.

Začíná si měnit jídelníček, moc jí nešmakuje bílý (neochucený) jogurt. Namočené granulky taky nechce. Spíš suché. Nebo z nich vypije pouze vývar. Zato kuřecí pařátek schroustá do několika mála minut. No a z vývaru s zeleninou, kuřecím masem a kolínky byla nadšená. Tato varianta není časově nikterak náročná. Vidět, jak jí šmakuje, je úžasné.

Je nesmírně sebevědomá.

22.dubna:

Premiéra v lese. Chytala listí ve větru, našlapovala jak kočka. Rozpoznávala pachy. A krásně se držela u člověka… Kéž by jí to vydrželo i v pozdějším věku.

Další z mnoha páníčkových příhod: „Má mimořádně vysokou formu. Ležíme na matraci v ložnici a uviděla se v zrcadle…. Teď mi roztrhla malíček! Hraje na delfína…. Musím to dokončit - když viděla v zrcadle tu příšeru, šla si lehnout do koupelny. Musel jsem dát přes zrcadlo osušku. Pak se na osušku dlouze koukala a byla spokojena, že vyhnala tu hnědou mrchu. Hraje na toho delfína jako na fagot........ Kouše. Jdu se vydezinfikovat. Právě jsme se velmi pohádali. Dal jsem jí večeři. Vývar, kolínka, kuřecí. Sobě ochuzenou polévku. Tu jsem jedl ve stoje, aby mi neskočila do talíře. Ztropila na mne takový útok, že mi způsobila 30cm šlince na nahých stehnech. Je jako vyšinutá. Nejsme přátelé a mračím se. Mám nohu jako řeznictý učeň.

Začíná vystrkávat růžky. Využil jsem chvíle, kdy spala a přinesl k monitoru polévku. Z tvrdého spánku skočila do té polévky jako do bazénu... Barva její stolice má všechny odstíny duhy. Jako by snědla pudr….To je z těch jejích pochutin, které na zahradě žvýká.

Od rána je na zahradě. Bylinkářka - pořád má v tlamině nějakou bylinu a chce se o ni honit. Nehoním-li ji, kouše mne do nohy. Kdyby mi to nebylo blbé, nosil bych ven gumovky. Sandále jsou za trest.

„Pobarčuje“ se. Dal jsem jí k snídani jogurt a sýr. Sýr snědla. Jogurtu se ani nevšimla. Když jsem jí to strčil pod nos, začala se chvět. Bude stejně hysterická a stejná herečka. Má novou hru. Jak je otevřeno na terase, běhá pořád nahoru a dolů. Nikdy nevím, kde je. Volám ji delfínkem, ale ne vždy poslechne.“

26.dubna:

Chodíme mimo zahradu. Zkoumá okolí. Zatím se drží u nohy, voda ji stále nechává chladnou. Obejde raději i louži. Má stejný přístup k ostatním pejskům jako Barča. Bojí se jich. Stahne ocásek a uteče. Ještě, že hledá oporu v páníčcích. Přitiskne se a chce konešjit. U toho velmi ustaraně kouká. Ale anglického setra, kterého jako prvního z řady „loveckých příbuzných“ potkala, nenechala na pokoji. Kosi a čmeláci ji zajímají. Snad postupem času potlačí momentální zálibu v honění se za kolem, skatebordisty a auty, potlačí. V lese už posiluje, ráda šplhá do kopečků. Také bezpečně pozná cestu z lesa domů. Jasně dá najevo, kdy má ťapání dost, ale hlavně kdy má hlad. Metelí si to šílenou rychlostí domů. Rovnou k misce.

„Je ve skvělé kondici. Velmi divoká a dost agresivní. Musím nastudovat nějakou techniku zaříkávačů. S hrdou tváří mi ze zahrady přinesla ukousnutou hlavičku tulipánu. Asi na udobřenou. Právě trénuje nějaká čísla pro Berouskův cirkus. Dramaturgii neznám, asi jsou domluveni. Při krmení mi prokousla prostřední bříško ukazováku. Už se bojím umožnit jí kontakt s krví… Té mojí už díky svým tesákům poznala několik deci. Desinfekce ji velmi bavila. Jo, zapomněl jsem sdělit, že mám druhý květ tulipánu. Tentokrát mi věnovala červený...“

29.dubna:

První rande s psím kamarádem Smajlíkem. „Po návratu není více unavena. Ale řekl bych trochu umírněná. Komunikace se smečkou ji vždy jen pomůže. Ale abych ji nepřechválil…Už to neplatí, hryže mi zase zápěstí a je zase velmi agresivní. Pomáhá prásknutí novin. Ale myslivci to zase nechtějí kvůli zvukovodům.“

 

… Střípky z období: první květnový týden 2013

Většina citací a postřehů je z pohledu a úst páníčka, který s drobečkem tráví celý den a průběžně mailovou poštou informuje, co nového se událo. Možná už si potichu říká, že pracovat z domova není vždycky úplná výhoda…

6.května:

„Bože, to je tornádo. Od rozbřesku vyvádí pitomosti. Strašně se nudila a aby nebyla sama, vzala si gumového delfína a připlazila se mi k uchu. Nechápu, jak ví, že tou plácačkou, tedy uchem, jde ke spícímu zvuk, který ho může rozzuřit. Spustila etudu na delfína… Našel jsem na zemi zmítající se vosu. Asi ji praštila, ale zcela výjimečně nevzala do té své nenechavé tlamy. Teď se přihnala ze zahrady a jedním skokem mi ukradla rohlík, který hned odnesla do peřin. Byl to páteční rohlík. Ideální na drolení. Ach ouvej! Byla 80 procent času venku na zahradě, vůbec mne nepotřebovala. Leda na papú. Už si začíná i vybírat, do čeho kousne jako prvního.“

S velkou slávou jsem jí koupila kostičku na broušení zoubků. V záplavě barev jsem úmyslně vybrala odpornou zelenou, tedy špenátovou. Chtěla jsem vědět, jestli je i v tomhle Bea stejná s Barčou. Nezklamala, což dokazuje další z veselých zpráv: „Pozor, zapomněl jsem nahlásit, že tu kostičku už asi pětkrát odnesla někam, aby se na ni zapomnělo a pak ji někdo vyhodil. Nechuť má po Báře a metodu po naší bábině.“

V lese už reaguje na stopu, jde po ní cik-cak. Ale není si v něm ještě jistá. Je tam moc rušivých elementů – stín, šustící listí, spousta neznámých pachů. Vydrží chvíli. Po 20-30 minutách je to s ní spíš pro zlost. Bezpečně pozná nejkratší spojnici k domovu a je velmi obtížné ji zaujmout tak, aby se nevydala sama a rezolutně vstříc domovní brance. Když chce z lesa domů, stojí na křižovatce cestiček a svým postojem naznačuje: „Jestli budeš pokračovat pryč, běž si. Ale já jdu dom.“ Už se tak vyzná, že se neohlíží, kde jsem. Prostě se rozhodne a jde na věc. Mně tedy nezbyde nic jiného, než chvátat za ní, aby ji nějaké auto nezkřížilo cestu. Zatím je nejraději na zahradě. Tam si v poklidu vládne. Stačí ji ráno vypustit a člověk o ní velkou část dne ani neví. Hraje si sama se sebou, tahá drny, likviduje kytičky a větvičky stromů, pospává si pod skládacím zahradním stolkem, který povýšila na svou boudu. Miluje banány.

7.května:

Další zážitky nemůžu začít jinak, než dopolední doručenou mailovou zprávou: „Ta šelma zrzounovitá právě dojedla snídani o 3 chodech. Yayayayaya (to napsala ona drápem přes klávesnici). Suché, pak 3 trojúhelníky sýra a teď půl rohlíku s máslem. Ta se má. Včera králíčka, dnes kuřátko, zítra prasátko. Hm, já si udělám Schäufele, abych nezáviděl. Sebrala mi kapesník, lehla si na něj a usnula, takže snad dojím svoji dávno vystydlou snídani. Kulišnice má novou zábavu. Stěhuje byt. Včetně koberců, oblečení, příslušenství….“ Pár desítek minut odmlčení. A další mail: „Já toho ozrzlíka ubiju. Schäufele si dám, až půjdete na prochajdu. Celou dobu je venku. Sotva ďoubnu do polévky, je vedle mne. Bavorská jitrocelová. Tu jí dát nemohu, je pepřená. Jakmile jsem zvedl ruku s lžící k ústům, sekla mi po ní. To asi dvacetkrát. Pak vymyslela něco lepšího. Dloubla zespodu do ruky hlavou. Zeleninu jsem měl vysázenou na brýlích. Jitrocel je všude okolo. Nakonec nevím, odkud vyhrabala tu špenátovou kost, která už viděla všechny zákoutí všech pokojů domu. Pustila mi ji do polévky, ať si ji sež*** sám, když jsem takový skrblík. To je k nevíře, co to je za škodolibuši.“